S nadcházejícím podzimem, jenž započal předvádět své umění se svou paletou barev a s nádechem deštivých dnů, přicházejí i první myšlenky na Vánoce. Asi také proto, že právě začíná období vánočních reklam. Přichází čas, jenž někoho ubíjí, ale jiní jej přímo zbožňují. Myslím, že obě strany mají své důvody a pravděpodobně v nich je i kus pravdy. Byly Vánoce dříve lepší nebo jsou naopak lepší dneska? Pojďme se společně zamyslet, jak asi prožívali Vánoce naši předkové, dědečkové a babičky po skončení 2. světové války anebo naši rodiče za dob ČSSR. Jaké byly asi nejmarkantnější rozdíly?
V první řadě bychom asi měli říct, že nebyly Vánoce na blátě, to je asi nejviditelnější rozdíl. Z okna namísto ladovských idylických výhledů, plných třpytícího se sněhu, rampouchů a zimních radovánek, vidíme spíše kaluže a mokrou mrtvou krajinu. Avšak kaluže jsou také super. Místo zimních bot holínky a místo bundy pláštěnku a předzimní vánoční radovánky v bahně můžou započít! Rodičům se asi nebude líbit, že děti přijdou domů špinavé, mokré, ale s tím se bohužel už nedá nic dělat.
Samozřejmě je tu spousta lidí názoru, že Vánoce jsou bez sněhu lepší nebo jim je to vlastně jedno. Nicméně ať máte názor jakýkoliv, absence sněhu o svátcích Vánočních je vlastně marginální rozdíl, protože sníh máme spíše mnohem víc spojený s ročním obdobím, ve kterém se Vánoce konají než se samotným svátkem. Takže tento, byť viditelný rozdíl, můžeme přehlédnout. Mnohem důležitější rozdíly jsou ty méně viditelné, nad kterými se zamyslíme právě teď.
Počínaje zvyky, o kterých mohu s největší jistotou říct, že jsou na ústupu. Většina rodin maximálně rozkrojí jablko – a to možná ještě omylem. A tím veškeré tradice končí. Dříve tomu však bylo jinak. Dnes už si spíše o zvycích povídáme, než abychom je prováděli. Je to trochu smutné, ale koneckonců v Česku převládají spíše ateistické a materialistické názory, takže byl tento trend ústupu náboženství a pověrčivosti víc než předvídatelný. Na druhou stranu, nenajde se ve zvycích přece jenom nějaká krása? Snad třeba jiný důvod, proč se je snažit více dodržovat. Třeba jednoduché a hezké zvyky jako, že nikdo nesmí vstávat od stolu při večeři nebo lití olova (stačí jen vosk ze svíčky) do vody přes klíč. Jsou určitě zábavné, a proto hodné vyzkoušení.
Teď se dostaneme k nejožehavějším tématům tohoto výjimečného svátku. Vánoce mají být svátky lásky, míru a klidu. Koho milujeme, chceme v tento výjimečný den, který se mimo jiné opakuje každý rok, obdarovat. Je v tom určitá radost spojená s napětím, když osoba otevírá balík, do nějž jsme uložili vybraný předmět. Jde skutečně o nezapomenutelné momenty plné radostí a slastí. A navíc, vždyť jde jen o to, vykouzlit úsměv na tváři, že? Pokud tedy nejsme cynici nebo nihilisté.
Bohužel ale i tento koncept se dá uchopit špatným směrem. Přirozeně chceme udělat svým blízkým, hlavně tedy rodiče svým dětem, co největší radost. A na tom není koneckonců nic špatného, na druhou stranu se právě z toho stává ta známá špatná strana Vánoc, která dříve prostě nemohla být, protože obecně věcí nebylo tolik.
Třeba samotná darující osoba musí promyslet jaký vlastně dárek? Protože není nic horšího, když dárek vlastně radost neudělá nebo ho dotyčný už má nebo ho vlastně nechce. To se zdá jednoduché, ale zas tak jednoduché to v dnešní poněkud konzumnější společnosti není. Tyto situace byly za minulého režimu přece jednoduší, ono totiž, jakmile jste v té době našli nějakou věc, které byl nedostatek, měli jste dárek vyřízený. Také se dávalo méně dárků, a to také napomáhalo k jednoduchosti a v tom byla vlastně ta krása, která dnes musí být schovaná jinde. Nemyslím si, že dříve byly chudé Vánoce, protože lidé tehdy neměli porovnání s dneškem, takže jim to přišlo stále překrásné.
Na závěr nutno podotknout, že Vánoce jsou krásné pořád. Vánoce nejsou nějaká společenská akce nebo hokej, ale rodinná záležitost. Proto žádné lepší tady nebo horší tamhle vlastně neexistuje. Jaké si to každý udělá, takové to má, jak praví české přísloví a pro Vánoce to platí dvojnásob. Vždyť jde jen o vykouzlení úsměvu a o užití krásných chvil plných pohody, lásky a míru. Na chvilku se odpojit od krutého světa plného násilí a kontroverzí. Myslím si, že ale stojí zeptat se starších lidí, jaké to vlastně tehdy bylo.
Takže jestli si máš v plánu užít Vánoce nebo je jen prožít, tak tě můžu ujistit, že Vánoce byly vždycky stejné, jen se změnil okolní svět a tím nálada a rozpoložení lidí.
Jakub Havlas, P3A